Do první třídy se děti ve většině případů těší. Jsou nadšené z nových, nepoznaných situací a kolikrát první školní den zvládnou lépe, než jejich rodiče. Jenže s postupem času, je škola může začít doslova nudit a zkrátka nebavit. Bludný kruh? Může za to rodič, učitelka, spolužák, věk nebo něco úplně jiného? Je potřeba se tomu podívat na zoubek.

Období prvního vzdoru ve věku tří let máte za sebou, ale doba, kdy vaše dítě chodilo nadšené ze školy a vyprávělo, co všechno zažilo, je také pryč. Najednou už není paní učitelka tím druhým nejlepším stvořením na světě hned po vás, ale je to autorita, která mu dává špatné známky, i když se učilo.

Jak se nechuť projevuje a co se za ní může skrývat

Neplní domácí úkoly, občas přinese poznámku a denně vám říká, že se učit nechce a nebude? Příznaky odporu jsou tu a důvodů, proč tomu tak je nespočet.

Některé děti jsou natolik zvídavé, že je škola po čase prostě nudí. Kam zmizel ten hnací motor motivace být ve škole nejlepší, nikdo netuší. I dítě se ve škole může dostat do časové tísně podobně jako vy v práci. Stačí, aby bylo chvíli nemocné a učební látce vůbec nerozumí. K tomu dochází však i v situaci, kdy ve škole normálně je a prostě jen nechápe. Pokud ho nechcete trápit doučováním ze strany další autority, možná situaci zvládnete sami. Na fyziku je v rodině nejlepší tatínek, vy zase umíte češtinu. Zkuste si s dítětem sednout a opakovaně mu látku vysvětlit. Změna známek dost často souvisí i s faktem, že bylo dítě označeno za „šprta“, proto se teď odmítá učit.

Zmapovat situaci je určitě na místě

Když s vámi nekomunikuje dítě, musíte se obrátit na vyučujícího učitele. Lepší je nečekat na třídní schůzky a odpor ke škole vyřešit, co nejdříve. Třeba jste zvolili jen špatný styl učení, v horším případě se může jednat i o specifickou poruchu učení. Vyvarujte se slovníčku, že je hloupé, tím nikomu nepomůžete.

Navíc to nemusí být ani pravda, protože jen zkrátka a jasně má dominantní pravou hemisféru, která se ve školách zrovna dvakrát neposílí. Vzdělávací systém je u nás zaměřen zejména na pravé hemisféře (čtení, psaní, počítání). Představivost, obrazy a jednání dítěte na základě souvislostí a citu tu až tak nefunguje. Některé děti si více pamatují, co vidí, jiné, co slyší. Také jsou tu i děti, které se dobře učí pomocí didaktických pomůcek, které si mohou ohmatat nebo i při pohybu.  

Foto: flickr.com (Kristin Andrus, Annimaria Valli)