Nad smýšlením předškolních dětí zůstává dospělým rozum stát, přesto je tento proces pro ně zcela přirozený. Nejedná se o úmyslné lhaní, prostě má vaše dítě třeba jen přehršel fantazie. Ano, právě tento poznávací proces konfabulacím hraje hodně do karet a souvisí i s pamětí. Vaše dítě si najednou povídá s imaginárním pejskem, kterého krmí, hladí a dává mu povely. Zachovejte klid, v drtivé většině má dítě jen velmi bujnou představivost a tendence hrát si tímto způsobem, ale přejde ho to.

Konfabulace tedy existuje a to hned několika druhů

Zatímco někomu stačí hra s imaginárním přítelem, jiný začne lhát stylem: „Já jsem tu hračku nikomu nepůjčil nebo já to nerozbil“, jenže evidentní je, že lže. Hračku totiž dítě půjčilo za zraku maminky druhého dítěte nebo to, že něco rozbilo, jste přímo viděla. Přesvědčivé lhaní je tedy něčím, co dítě zkouší a zkoumá tím i hranice, kam může zajít.

Konfabulacemi se vyvíjí charakterové vlastnosti a ruku na srdce, historky si občas vymýšlí i sami dospělí. Nudná story nikoho tak nepobaví, ale když se k tomu přidá malá lež, všichni se válí smíchy. Je to druh bezelstné lži se záměrem někoho pobavit, proto byste měli být shovívaví i ke svým dětem.

Když nemá doma pejska, třeba je jeho projev chování do jisté míry i potlačenou touhou. Možná jste mu ho někdy předtím zatrhli, těžko říct. Vyprávět vám může i o tom, kde bylo, co tam zažilo a vidělo, od nejrůznějších strašidel až po vymyšlené kamarády. Je ovšem potřeba říci, že ne všechno, co prožilo si pamatuje, i proto doplňuje jeho příběh o další fikce, aby zdánlivě podtrhlo autentičnost příběhu. Když se totiž v mluvě zastaví, tuší, že věrohodnost klesá. Rychle se tedy rozpovídá a nepřesně vnímanou realitu zastře smýšlením.

Co s tím, když víte, že tento svět neexistuje

Dítě si paměťovým zkreslením formuje uvažování a přibližuje se tomu dospělému. V klidu ho vyslechněte, ale současně zpozorněte, když takhle mluví ještě ve 4. třídě základní školy. Tam by se mohlo něco dít po vývojové stránce a bylo by na místě navštívit odborníka. Jelikož může lhaní být ve výsledku i skrytou touhou, přistupujte k jeho smýšlení bedlivě. Je totiž dost možné, že tam uslyšíte přesně to, co by chtěl. Ať už povídá o moři, kde nikdy nebylo nebo o hračce, kterou by si přálo.

Některé děti ovšem lžou i z toho důvodu, že je to jediná možnost, jak připoutat rodičů pozornost, ale to je už vědomé. U školních dětí vyprávění o bájných hračkách může svědčit i pro nižší sebevědomí, kterým si ho vlastně získají. Např. děda má doma zoologickou zahradu (ve skutečnosti má jen psa a kočku) a dítě zve kamarády k sobě, aby je nalákalo, protože ví, že jinak nepřijdou. Rodič by se měl i ptát a vyzvídat z příběhu více, než dítě samo řekne. Jedině tak přijde na to, co dítěti chybí nebo proč to vlastně všechno říká. Někdy se nepřijde na nic, ale co kdyby náhodou..Rozhodně není na místě trest, když z toho dítě nemá ještě rozum. Máte - li pochybnosti o poruše chování, nechte stav dítěte posoudit psychologem.  

FOTO: flickr.com(Joe Penniston, Peter Voerman, Alba Soler, magdoll27)